DayDreaming - kreativní snění u papíru - Michal
Věřím...
Věřím, že jako následovník Ježíše dorůstám Jeho obrazu. Opravdu tomu věřím? Tak proč se chovám tak civilizovaně a domestikovaně? Kdo byl Ježíš, ten podivný chlápek, ze kterého zářila láska ale zároveň autorita a moc? Byl to vyměklej blondýn, který každýho pohladí a stále se přitrouble usmívá? Nebo to byl muž, muž podle Božího srdce, vládce svého života a svého života s Bohem? Kam by teď šel? Kde by teď byl? Byl by stálým návštěvníkem různých křesťanských meetingů a nebo by šel světem, naplněn Božím povoláním autoritou a Duchem? Kde by čerpal sílu? Kde by měl svoji NET? Jak by uctíval? Šel by světem a chvála Božího jména by zářila kolem, zářil by Boží přítomnost v Něm, poslouchal by bedlivě co Otec říká, jak přímo jemu tak skrze Slovo, kterého by neměl plnou hlavu, ale kterého by měl plné srdce. Kde by se objevil tam by se utkal s duchovní temnotou toho místa, protože světlo, které svítí tma nepohltila a rozhodně je vidět...stavěl by se Zlému, modlil by se ne jako by šlo o život, ale protože jde o život jeho milovaných – jde mi o život mých milovaných? Jo? Tak proč nevolám pomoc? Proč se jen blbě usmívám a kecám? Jaké místo by měla modlitba v jeho životě? Před jídlem? Po ránu, večer, v poledne? Já bláhový, stále – jeho modlitba by nepřestávala – komunikoval by s lidmi a stejně prakticky a stále s tím, který je přítomen stále...modlil by se pořád...a chodil by k řece a do lesa a na hory a tam by si užíval Boží přítomnosti ve zvláštních intimních, osobních chvílích s Otcem...wow!...tam by bojoval o zachování Otcova směru v Jeho životě...a k čemu? Jaká by byla jeho passion statement? Asi to víš....záchrana milovaných, propuštění ze žaláře, svoboda, otevřené oči a uzdravená těla, která se všude kam přicházejí nesou Jeho přítomnost a šíří jeho passion jako nákazu. Věčně svobodná těla, která nečekají až někdy pak, ale která žijí věčnost teď, v tento okamžik – cizinci, kteří když mají pochybnost o své identitě, šáhnou někam k srdci a kouknou se na občanku ... wuf, uf, ffff – občanku Nebe. Nová generace, nová forma lidí, která zaplavuje Zemi nákazou lásky, radosti, milosti a odpuštění, vysvobození a záchrany – je to jako ve hře, koho se Duch skrze ně dotkne, stává se jedním z nich ... stává se členem barbarů, kmene Lásky, vedený divokým, nespoutaným, neochočeným, nedomestikovaným, necivilizovaným Duchem, který si skrze ně věje jak chce – on v nich bydlí a když on někam věje, oni si nemohou pomoci a jdou tím směrem, ať už jim brožurka v poličce říká cokoli – oni mají zákon v srdci, Logos v každé buňce a Rhama jim zní v uších, jako vysílačka trenéra zní v kukle závodníka formule jedna ... nestojí jen tak, ale běží, trénují, hýbou se – prostě žijí, žijí naplno – beze strachu, že něco nesplní a nedostanou čárku, ale se strachem o ten úzký křehký tok vln spojení s Trenérem, Vládcem, Vůdcem – protože ví, že on Zvítězil, on ví jak vítězit a On jediný jim ukáže jak zvítězit....ukáže jim, jak na start, jak běžet a jak doběhnout a překročit cílovou čáru – a užít si huronského pokřiku ostatních hrdinů víry, všech svatých a Táty ... SUPER! To bylo SUPER! Dobrá práce! Good JOB, dude!
Věřím, že jako následovník Ježíše dorůstám Jeho obrazu. Opravdu tomu věřím? Tak proč se chovám tak civilizovaně a domestikovaně? Kdo byl Ježíš, ten podivný chlápek, ze kterého zářila láska ale zároveň autorita a moc? Byl to vyměklej blondýn, který každýho pohladí a stále se přitrouble usmívá? Nebo to byl muž, muž podle Božího srdce, vládce svého života a svého života s Bohem? Kam by teď šel? Kde by teď byl? Byl by stálým návštěvníkem různých křesťanských meetingů a nebo by šel světem, naplněn Božím povoláním autoritou a Duchem? Kde by čerpal sílu? Kde by měl svoji NET? Jak by uctíval? Šel by světem a chvála Božího jména by zářila kolem, zářil by Boží přítomnost v Něm, poslouchal by bedlivě co Otec říká, jak přímo jemu tak skrze Slovo, kterého by neměl plnou hlavu, ale kterého by měl plné srdce. Kde by se objevil tam by se utkal s duchovní temnotou toho místa, protože světlo, které svítí tma nepohltila a rozhodně je vidět...stavěl by se Zlému, modlil by se ne jako by šlo o život, ale protože jde o život jeho milovaných – jde mi o život mých milovaných? Jo? Tak proč nevolám pomoc? Proč se jen blbě usmívám a kecám? Jaké místo by měla modlitba v jeho životě? Před jídlem? Po ránu, večer, v poledne? Já bláhový, stále – jeho modlitba by nepřestávala – komunikoval by s lidmi a stejně prakticky a stále s tím, který je přítomen stále...modlil by se pořád...a chodil by k řece a do lesa a na hory a tam by si užíval Boží přítomnosti ve zvláštních intimních, osobních chvílích s Otcem...wow!...tam by bojoval o zachování Otcova směru v Jeho životě...a k čemu? Jaká by byla jeho passion statement? Asi to víš....záchrana milovaných, propuštění ze žaláře, svoboda, otevřené oči a uzdravená těla, která se všude kam přicházejí nesou Jeho přítomnost a šíří jeho passion jako nákazu. Věčně svobodná těla, která nečekají až někdy pak, ale která žijí věčnost teď, v tento okamžik – cizinci, kteří když mají pochybnost o své identitě, šáhnou někam k srdci a kouknou se na občanku ... wuf, uf, ffff – občanku Nebe. Nová generace, nová forma lidí, která zaplavuje Zemi nákazou lásky, radosti, milosti a odpuštění, vysvobození a záchrany – je to jako ve hře, koho se Duch skrze ně dotkne, stává se jedním z nich ... stává se členem barbarů, kmene Lásky, vedený divokým, nespoutaným, neochočeným, nedomestikovaným, necivilizovaným Duchem, který si skrze ně věje jak chce – on v nich bydlí a když on někam věje, oni si nemohou pomoci a jdou tím směrem, ať už jim brožurka v poličce říká cokoli – oni mají zákon v srdci, Logos v každé buňce a Rhama jim zní v uších, jako vysílačka trenéra zní v kukle závodníka formule jedna ... nestojí jen tak, ale běží, trénují, hýbou se – prostě žijí, žijí naplno – beze strachu, že něco nesplní a nedostanou čárku, ale se strachem o ten úzký křehký tok vln spojení s Trenérem, Vládcem, Vůdcem – protože ví, že on Zvítězil, on ví jak vítězit a On jediný jim ukáže jak zvítězit....ukáže jim, jak na start, jak běžet a jak doběhnout a překročit cílovou čáru – a užít si huronského pokřiku ostatních hrdinů víry, všech svatých a Táty ... SUPER! To bylo SUPER! Dobrá práce! Good JOB, dude!