Skip navigation.
Home

koceri's blog

Náš nový domov

Dnes jsme převzali klíče od našeho nového domu. Už dlouho dobu jsme se modlili za to, aby nám Bůh dal nějaký dům, který by byl náš a už jsme se nemuseli stěhovat z podnájmu do podnájmu. Před více než rokem jsme viděli jako dobré zintenzivnit naše modlitby a začít i prakticky hledat dům. Na internetu se nám líbil jeden, ale cenově byl nad naším limitem, hledali jsme tedy dál, na nějaké domy jsme se jeli i podívat. Během té doby se postupně cena toho domu snižovala, až na začátku letošních prázdnin klesla k naší ceně. Stále jsme si kladli otázku, proč tak krásný dům někdo už nekoupil až jsme se jedno odpoledne vydali dům obhlédnout. Majitelé v něm bydleli a pozvali nás dál, vše nám ukázali a my věděli, že to je dům pro nás. Bůh nás pak provázel mnohými zázraky, když jsme žádali o hypotéku, sháněli nejrůznější možné i nemožné doklady a potvrzení, poslal nám lidi, kteří nám ve všem úžasně pomohli  a tak díky Bohu i jim, dnes jsme dům převzali. Bůh nám na každém kroku ukazoval, jak je dobrý, věrný a jak mu na nás záleží, díky Jemu a také všem vám, kdo jste se za naše bydlení modlili. Ještě není úplně vše vyřízeno, ale věříme, že i tím zbývajícím nás Bůh provede. Jak dům vypadá, se můžete podívat v galerii a nebo se u nás zastavit (adresa je uvedená v kontaktech).

Pobyt mládeže na Bukové 2010

Minulý týden jsme strávili společný pobyt s mládeží nejen z naší církve a byl to opravdu požehnaný čas. Již téměř tradičně jsme byli na Bukové u Nových Hradů v chatkovém táboře uprostřed krásné přírody. V předpovědi počasí bylo prorokováno pršlavé studené počasí, ale od Boha jsme přijali svědectví o tom, že nám chce požehnat krásným slunečným a teplým počasím. Tohoto zaslíbení jsme se drželi věříc, že Bůh je dobrý a svým dětem také dobré dává a Bůh nás nezklamal. Vždy, když přišly mraky a začalo pršet, mohli jsme si vyzkoušet přímo v praxi, co to znamená chodit duchem a ne podle vidění těla. Modlili jsme se a pršet přestalo, mraky odešli a slunce svítilo. Jeden večer jsme měli přichystané promítání venku, ale během programu začalo velmi silně pršet. Jeden z vedoucích začasl Bohu děkovat za to, že nemusíme být vláčeni tím, co vidí naše oči, ale můžeme se spoléhat na slobo Boží. Děkoval, že přestane pršet a my si venku film pustíme. Pršet přestalo a začalo teprve, když jsme měli vše sbalené a šli spát. Bůh je nádherný a jeho slovo platí! Téma pobytu bylo "Hrdinové víry v Boží vůli", a navazovalo na vyučování, které jsme měli na mládeži v průběhu minulého školního roku. Mluvili jsme o tom, že Božím hrdinou je ten, který získá tento titul tím, že se vydá Bohu, pozná Boží vůli pro svůj život, přijme ji a vydá se na cestu jejího naplňování, na které se nechá korigovat Duchem svatým. Bůh s každým z nás na základě tohoto vyučování jednal, mluvil k nám, ukazoval nám, kde na této cestě Božího hrdiny právě jsme a co je třeba udělat dál a znovu nám zopakoval, že lidé možná vidí v mladých lidech jen "suché kosti", ale Bůh v nich vidí armádu Božích bojovníků. Chvála jemu!

Fotky najdete na http://gallery.vyjekr.net/

Plzeň

Dnes jsme museli jet do Plzně do banky a když bylo vše vyřízeno, trochu jsme se po Plzni prošli. Navštívili jsme novou i starou synagogu a stálo to za to. Nová synagoga nás ohromila svou velikostí a také některými architektonickými prvky jako například perspektivou horních ochozů. Ve staré synagoze se nás ujala velmi milá paní, která pracuje na židovské obci, pustila nás do synagogy a trpělivě odpovídala na naše otázky. Zaujal nás i památník Plzeňským obětem holocaustu, který je na místě bývalé židovské školy hned vedle staré synagogy. Jsou tu položeny kameny a na každém z nich je jméno a datum narození, případně i datum úmrtí, jedné z obětí děsivého vyvražďování židů za II.svět.války. Znamená to, že tu leží tolik kamenů, kolik bylo těchto lidí, je jich více než 2600. Fotky z našeho výletu jsou zde v gallery-i, o synagogách se více můžete dozvědět na http://www.zoplzen.cz/

Indická kuchyně

Před několika dny jsme navštívili indickou restauraci. Máme moc rádi indické kořeněné jídlo a zázvorové pivo, které není vůbec pivem, ale výbornou sladkou a zároveň ostře štiplavou zázvorovou limonádou a tak jsme si tento luxus dopřáli v den výročí naší svatby. Inspirováni opět vynikajícím jídlem a atmosférou restaurace jsme se rozhodli, že se vystavíme nové zkušenosti a indické jídlo a placky si zkusíme udělat i doma. Na internetu jsme si našli video jednoho indického kuchaře, kde jsme se dozvěděli potřebný postup a pustili jsme se do toho. Byl to příjemně strávený čas, užili jsme si při tom legraci a i když ne vše se nám zcela povedlo, výsledek byl chuťově výborný. Indická jídla se teď určitě stanou pravidelnou součástí našeho jídelníčku. A jak naše vaření vypadalo se můžete podívat v gallery-i a pokud vám indická kuchyně chutná tak, jako nám, inspiraci můžete získat na http://www.vahrehvah.com/

Noc pod Křivoklátem aneb svatba v Líšné

V pátek kolem poledne jsme do auta nasoukali spacáky, tašku s oblečením vhodným na svatbu a vyrazili jsme směr Praha. Cestou jsme se stavili na Orlíku a prošli si kousek zámeckého parku, kde rostlo tolik bedel, že by se daly síct kosou. Cestou od hlavního tahu na z Písku na Prahu a mezi Orlíkem leží malá vesnička Lety a v lese je tam udělaný památník připomínající pracovní tábor, který tam byl vybudován před druhou světovou válkou a byl určen Rómům a lidem žijícím cikánským způsobem života. Měli se tu učit pracovat, ale postupem času kapacita tábora nestačila, vypukla tu řada infekčních nemocí a tak byl tento tábor zrušen a lidé byli odesláni do Osvětimi, kde byli v plynové komoře popraveni. Dnes na místě tábora stojí velkokapacitní (asi) vepřín a tak je památník vybudován kousek vedle. Jsou tu k vidění dvě repliky původních ubykací (v jedné jsou panely s fotografiemi a informacemi o táboře, ve druhé je WC, které vpustí dovnitř po vhození 5,-Kč; my je nevhodily a tak jsme se dovnitř nepodívali), mini amfiteater a pomník vyrobený z místního kamene). Je tu i naučná stezka, kterou jsme celou neprocházeli, ale přesto jsme se tu skvěle zamotali v lesním bludišti. V lese tu jsou totiž vysečené cesty a my se po jedné dali v domění, že spojuje dvě cesty mezi sebou, jenže po chvíli jsme došli na rozcestí těchto průseků a naprosto ztratili pojem, kterým směrem se dát. Zjistili jsme, že průseky nejsou určeny návštěvníkům památníku, ale myslivcům, kteří tu na posedech umístěných na křižovatkách průseků číhají na zvěř. Les tu byl vysázený tak hustě, že se jím nedalo projítl, nemít GPS navigaci, možná tam bloudíme do teď. Pokračovali jsme dál a po krátké zastávce v Praze jsme dojeli na Křivoklát. Byla už tma a tak hrad jsme viděli až ráno, ale při průjezdu městysem Křivoklát bylo hodně znát, že toto místo kdysi sloužilo jako rekreační oblast pro obyvatele Prahy. Byla tu spousta bývalých penzionů, obchůdků a kavárniček, dnes většinou zavřených. Krásné lázeňsko-horské domky jsou většinou neopravené, některé pusté a zarostlé křovím. Lidé dnes auty dojedou během víkendu podstatně dál a tak Křivoklát už zřejmě není místem, kde by Pražané trávili víkendy. Našli jsme si klidné malé parkoviště mezi domy a uložili se na sedadlech ke spánku. V noci vydatně lilo, ale když jsme se ráno probudili, sehnali nějakou snídani a vydali se na průzkum okolí, nepršelo. Vyšplhali jsme se na vyhlídku nad údolím řeky Berounky, na řece bylo vidět vedáky, za zády jsme měli Křivoklát a před sebou starou továrnu Permon a panelákové sídliště v Roztokách. Slezli jsme z kopce po pořádně kluzkém blátě a vydali se do Líšné, kde v 11:30 začínala svatba Honzi Kučery a Markéty Jandové. Svatební obřad probíhal na louce pod lípami. Ženich přijel na historickém stroji s vlající bílou šálou na krku, nevěsta přijela na hnědočerném koni, hudba hrála a sluníčko pomaličku vylézalo zpoza mraků. Po obřadu jsme se přesunuli na dvorek jednoho z domků v Líšné, kde byly připravené prostřené stoly, které se během odpoledne prohíbaly pod množstvím jídla a pamlsků. Novomanželé jedli polévku (výborný vývat s játrovými knedlíčky) z jednoho talíře jednou lžící spoutáni k sobě ubrusem, který bránil potřísnění jejich oblečení jídlem (tak, jak to už na svatbách bývá). Došlo i na krájení svatebního dortu, který byl naprosto luxusní (zdobily ho marcipánové kopretiny a ta chuť, mňam). Pak již tradiční činnosti jako únos nevěsty, dlouhá pauza, kdy se čeká, až ženich nevěstu najde a oba se vrátí ke svatebčanům, aby svatební veselice mohla pokračovat. Hudba hrála, děti skákaly na veliké trampolíně, pak si zaskákala i nevěsta, koně nakukovaly před ohradu, co se to tu děje, no a my se v nejlepším rozloučili, popřáli novomanželům hojné Boží požehnání a vydali se na cestu domů. 

Fotky najdete na http://gallery.vyjekr.net/

První letošní houby

V týdnu se na chvilku vyčasilo a tak jsme neváhali a vydali se do lesa. A vyplatilo se to. V lese to nádherně vonělo, byl tam svěží vzduch, spousta borůvek a nevídané množství brusinek. Maliny skvěle chutnaly a našli jsme i naše první letošní houby. A nebyly to houby ledajaké, ale syrovinky, kotrč a hříbci, takže samé delikatesy, na kterých jsme si skvěle pochutnali. Kromě toho, jsme v lese objevili několik rosniček a velikého mrštného skokana, kterého jsme se snažili chytit kvůli vyfocení, ale asi se nerad fotí, hbitě zalezl do díry v mechu. Teď, když za okny opět prší, při vzpomínkách na les připravujeme pobyt mládeže, který bude poslední týden v srpnu. Opět pojedeme do Bukové u Nových Hradů a tentokrát budeme mít program na téma "Hrdinové víry". O nich jsme si povídali na pravidelných setkáních mládeže v průběhu školního roku a nyní toto téma zakončíme. Pokud se chcete spolu s námi modlit za tento pobyt, je určitě za co: počasí, příprava, mládežníci, vedoucí, samotný pobyt, ochrana, Boží vedení atd.
Fotografie

Medovník

Je sobota odpoledne a venku stále prší, v některých místech ČR jsou záplavy. Poslední týdny je deštivé počasí a poněkud chladno na to, že je léto. Na výlety do přírody se moc jezdit nedá a tak jsme si řekli, že se vystavíme novým zkušenostem alespoň v suchu domova. Na netu jsme si nešli recept na skutečně pravý medovník a pustili se do pečení. Byla to legrace, vůbec jsme nevěděli jak na to, ale výsledkem byl skvěle vypadající a výborně chutnající medovník. Při jeho výrobě jsme ale zjistili, že z našeho ručního šlehače cosi padá do našlehaného máslového krému. Při bližším průzkumu se ukázalo, že jsou to hrudky staré mouky, která se za léta používání naprášila do šlehače a teď už je jí tam tolik, že se cpe ven. Michal se dal do čištění šlehače, což se původně zdálo jako banalita. Po rozebrání šlehače a vyklepání několika dkg mouky se ukázalo, že šlehač si na mouku tak zvykl, že bez ní nechce pracovat. Trvalo pak několik hodin (a vzalo to i nějaké modlitby), než se Michalovi podařilo šlehač přesvědčit, aby pracoval tak, jak má. Vyčištění šlehače se tedy ukázalo býti složitější, než upečení medovníku, ale s pomocí Boží se zadařilo obojí. Medovník byl vynikající a šlehač už zase pracuje a nasává nové dkg mouky.
Fotografie

Kašpárek v rohlíku

Na dětském představení Kašpárek v rohlíku 1 jsme už byli v Č.Bu. a bylo skvělé. Dnes jsme se tedy vydali do Č.Krumlova, kde pro otáčivé hlediště bylo nacvičeno speciální představení s podtitulem Dneska to roztočíme. Seděli jsme až v poslední řadě a tak jsme mohli dobře sledovat reakce dětí i rodičů, interakce herců s nimi. Opět bylo skvělé vidět kreativitu, se kterou bylo představení vymyšleno, přiraveno. Až budou v Budějcích dávat Kašpárka v rohlíku 2 určitě si to nenecháme ujít.

Královehradecký kraj

Původně jsme měli v plánu, že druhý týden v červenci strávíme opět v Polsku na music-art festivalu Slot. Ale nakonec se vše událo úplně jinak a my jsme pobyli několik dnů v Královehradeckém kraji. Nejprve jsme v Budějcích naložili aparaturu a vyložili ji v kempu Dlouhý, kousek od Pardubic, kde probíhal pobyt rodin s dětmi a naše chvála tam sloužila. Pak jsme pokračovali v cestě dál, rychle jsme přejeli rovinu kolem Pardubic a směřovali na sever. První noc jsme přespali v kempu Stříbrný rybník. Rybník tam byl, stříbrný nebyl, ale voda v něm fajnově osvěžila. Pak jsme pod stromy roztopili gril a dali si večeři a to vše za zvuků discotéky z nedalekého kiosku. Po večeři jsme se pokusili uniknout z hluku přihlouplých popových odrhávaček a vyrazili na procházku do blízkého lesa. Cestou jsme zjistili, že na druhé straně kempu sice už vykřikování DJ není slyšet, ale jen proto, že tu je koncert rocové kapely. Textům starých šlágrů bylo rozumět i po té, kdy jsme ušli dva kilometry. Pak jsme to tedy otočili, vrátili se do kempu a přeparkovali do nejvzdálenějšího kouta kempu, kde jsme za tlumenějšího ducání usnuli. Ráno jsme pokračovali do Hradce Králové. Chtěli jsme navštívit místní církev, neb byla neděle, ale po té, co jsme hodinu hledali místo, kde se měla scházet, jsme to vzdali a šli se podívat do centra Hradce. Byla neděle a kromě nás byli ve městě jen účastníci Rock people, jinak nikdo. Město je to moc pěkné, překvapilo nás, kolik má společného s Českými Budějovicemi. Z krátké procházky městem se nakonec vyklubal celý příjemně strávený den v Hradci s obědem v čínské restauraci, kde na jídelním lístku nabízeli na několik způsobů přiravenou žábu. Odolali jsme a žábu jsme si nedali, třeba někdy příště. Spát jsme měli v plánu v kempu Rozkoš, ale když jsme tam přijeli, viděli ty davy lidí v kempu, ceny na vývěsce a množství kiosků, otočili jsme auto a pokračovali v cestě dál. Do navigace jsme zadali heslo "kemp" a nabídlo nám to jeden v Náchodě, což je jen kousek cesty od přehrady Rozkoš. Vydali jsme se tam a pak tam strávili i následující dvě noci. Nejdříve jsme mysleli, že údaje v navigaci jsou staré a žádný kemp tu není, ale pak jsme projeli mezi domy až na samý okraj města k lesu a byl tu skvělý kemp bez DJ, discotéky, kiosku a všech dalších konzumních chrličů hluku. Jen řeka s nádherně průzračnou vodou, pár chatek, příznivé ceny, teplá voda, klid, obloha plná hvězd a les plný světlušek. Pan správce nám dal ještě typ, kde načepovat pravou nefalšovanou Běloveskou kyselku a tak jsme si před spaním udělali ještě malou procházku k nedalekým zrušeným lázním pod nimiž přímo do potoka vytéká pramen skvělé minerální vody. Stačí přijít s nádobou a načepovat si, i v tom horku se orosila petka, jak byla chlazená. Další den jsme vyrazili do Adršpašských skal. Skály nádherné, turistů tisíce (možná i desetitisíce) a nakakáno kam jen noha stoupla. Původně jsme chtěli projít do Teplických skal a pak se okruhem vrátit, ale značení bylo tak nevalné, že jsme odbočku minuli a na Teplické skály nám pak už nezbyly síly. Za to jsme se z Teplic svezli místní lokálkou, kde byl velký nápis, že prý tu nechodí průvodčí a jízdenku si máme zakoupit u strojvedoucího. Přesto, že se nám to zdálo dost nebezpečné, vyrušovat ho při řízení vlaku, jeden pán to zkusil, neuspěl, strojvedoucí byl zodpovědný a neotevřel a věnoval se řízení. My jsme tím pádem jeli zadarmo, neb jsme nenašli jiný způsob, jak si jízdenku opatřit. Cestou do Náchoda jsme se zastavili v Polici nad Metují v muzeu stavebnice Merkur, která se vyrábí právě tady v Polici už od roku 1920. Večer, po návratu do kempu jsme byli tak utahaní, že jsme se šli už jen malinkou projít kousek za kemp. Jenže tam byl rozcestník a na něm směrovka k obrannému bunkru Březinka, který je muzeem a je opatřen původním vybavením tak, jak byl přichystán k obraně českých hranic na začátku druhé světové války. K bunkru to ukazovalo jeden kilometr a tak jsme si řekli, že to ještě dáme a vyrazili jsme. Na směrovce nebylo, že převýšení je 120m. Šplhali jsme do kopce, prošli rojem chroustů a dostali se až k bunkru. Mezi tím se setmělo a cestou zpátky nebylo v lese vidět téměř na krok. Ale všude kolem se vznášely stovky světlušek, chvílemi to bylo až trochu strašidelné. Po návratu do kempu jsme hned usnuli. Ráno pršelo a bylo zataženo. Vydali jsme se tedy do Dvora Králové do zoo a opět jsme tu strávili celý den. Zoo je obrovská a nové pavilony jsou moc pěkné a poskytují pohled na zvířata z bezprostřední blízkosti. Hodně jich bylo i ve výbězích, protože nebylo takové horko, jako dny před tím. Cestou zpátky jsme se ještě stavili na místní specialitě nazývané Pavlišov a moc jsme si pochutnali. Pavlišov je řízek podávaný s houskovým knedlíkem a vařeným kyselým zelím, fantastické. Večerní procházku jsme si tentokrát nedopřáli a hned zalezli do spacáků. Následující den jsme se vydali na cestu zpět do Českých Budějovic. Cestou jsme se ještě zastavili u hvězdárny v Hradci, v kempu Dlouhý jsme naložili aparaturu a pokračovali k nám na Jih. V Královehradeckém kraji nám zůstalo mnoho neprobádaných míst a tak se tam snad ještě někdy vypravíme, protože kraj je to pěkný.
Fotografie 

Návštěva v Trnavě

Tento víkend jsme se vypravili do Trnavy na Slovensku. Konal se tam festival Lumen a kapela Switchfoot tam měla svůj koncert. Na Lumenu vystupovaly i další kapely, ale tadle byla fakt nejlepší. Na cestu jsme se vypravili už v pátek a jelo nás téměř plné velké auto, většinou studenti, kteří chodí na námi vedenou vysokoškolskou skupinu, ale přidali se i další. Cestou jsme se stavili východně od Vídně v městečku Petronell. U něho umístil v roce 15 po Kr. císař Tiberius elitní oddíly XV. římské legie. Během několika následujících let se kolem ležení rozrostlo civilní město - Carnuntum ("město na kameni"). Posledních pár dnů byla zima a pršelo a tak jsme si moc užívali dlouho očekávané nádherné počasí, slunce a teplý vítr. Pak jsme pokračovali dál přes Bratislavu do Trnavy. Ubytovaní jsme byli u Anničky (Máti spolužačka) rodičů a bylo to úžasné. Rodiče Anničky, ale i ostatní domácí, nás velmi přátelsky přijali, oběd a večeře venku na zahradě byli super. V sobotu jsme se podívali na zámek Červený kámen, vzdálený od Trnavy asi 15 km, prohlédli jsme si město, podařilo se nám dostat i do místní synagogy. V neděli jsme se pak vraceli zpátky do Čech. Cestou jsme se ještě jednou stavili u římských vykopávek a pak už jsme se jen koupali ve vlastním potu cestou přes rozpálené Rakousko.

Fotografie 

Večer her

Dnes jsme se skupinkou studentů studujících na VŠ v Českých Budějovicích pořádali večer her, kam jsme pozvali své spolužáky a kamarády. Večer to byl vydařený. K dispozici byly různé stolní hry jako např. pexeso, šachy, člověče nezlob se, šestá bere, bang. Počasí nám přálo, venku bylo nevlídno, sychravo a pršelo, takže na jarní vycházku to nebylo a tak se nás při hrách sešlo kolem dvaceti. Kromě toho, že jsme hráli hry, měli jsme také čas na příjemné popovídání a seznámení se s novými lidmi. Chvála Pánu za super večer.

Výlet na Karlův hrádek

Vstáváme a venku je mlha hustá jako mlíko, není vidět ani na protější dům a tak se modlíme za krásný slunný a teplý den, neb dnes jedeme na výlet s VŠ skupinou. Vyjíždíme ze sídliště a stále mlha, cestou se stavujeme pro Anničku, Natašu a Mariana a pokračujeme směr Hluboká nad Vltavou a dále do Purkarce. V Purkarci už svítí sluníčko a tak v autě necháváme bundy a vydáváme se pěšky po naučné stezce. Nejdříve se stavujeme v místním muzeu voroplavby, kde je zavříno, ale vor před muzeem je přístupný a tak jsme se nalodili a vše prozkoumali. Jdeme dál, kolem kvetou blatouchy, sasanky, je nádherný jarní den. Zastavujeme se u naučných cedulí, pak přes louku k lesíku, kde kvetou podléšky a fialky. A už jsme na Karlově hrádku. Po průzkumu zříceniny rozděláváme oheň na nádvoří, opékáme buřty a pak jen tak sedíme, povídáme a užíváme si jara. Po pár hodinách se vydáváme na zpáteční cestu. Díky Bože za tak nádherné jaro, za skvělé počasí a super čas s přáteli.

Ivušky maturák

Včera jsme byli na Ivušky maturáku a sešlo se nás tam pěkná "partička". Maturák to byl vydařený, skvělé bylo pozorovat radost s jakou si maturanti šli pro své šerpy. Trochu nás vyděsilo vystoupení skupiny středověkého šermu, který maturitu pojal po svém a to velmi středověce, chvílema jsme pochybovali o tom, že je to legrace.  

Výlet na Dědka

Byl krásný ještě zimní den, ale sluníčko svítilo a tak jsme se s vysokoškolskou skupinou, kterou vedeme, vydali na výlet. Nakonec nás jelo pět, Marian, Nataša a Vlado, kteří na JU studují v rámci studijního pobytu Erasmus a budou tu tedy jen jeden semestr a jsou ze Slovenska a my. Autem jsme dojeli kousek za Hlubokou a vydali se směrem ke skále, která se jmenuje Dědek. Cesta vede lesem po břehu Vltavy směr Pukarec a teď je tu nově udělaná i cyklistická stezka a tak se šlo moc pěkně, žádné bahno. Výlet to byl příjemný, povídali jsme si a vychutnávali si paprsky sluníčka, které připomínalo, že už brzy přijde jaro. Nataša s Vladem přijeli do ČR před pár dny a Nataša se modlila, aby tu našla lidi, kteří ji budou kamarády, aby nebyla sama. Bůh jí dal setkat se s Vladem a přes něj pak s Marianem, který ji přivedl na naší VŠ skupinu. Bůh je skvělej a postaral se o to, aby Nataša měla to, oč prosila. Díky Bože! Fotky z výletu jsou v gallery-i na těchto stránkách.

Lukiho maturák

Lukiho maturák byl zajímavou zkušeností. Do Písku jsme přijeli poměrně brzy a tak nás cestou do sálu nikdo nekontroloval, což bylo docela fajn vzhledem k tomu, že téměř celá Lukiho rodina si zapomněla lístky doma. Čas, který byl uveden jako čas zahájení, nikomu těžkou hlavu nedělal a tak jediné, co se v tu chvíli stalo, bylo to, že se začala prodávat tombola. Když pak ples opravdu začas (asi s hodinovým zpožděním) a bylo oznámeno, že je možné si kupovat tombolu, už žádná k prodeji nebyla. Během té hodiny se sál naplnil hustým cigaretovým dýmem, takže na nastupující maturanty nebylo téměř vidět. Těch pak bylo tolik, že jejich stužkování zabralo dvě hodiny, naprosto rekordní délka trvání. Kapela hrála "o sto šest" decibelů a více, místo peněz se na maturanty sypaly víčka od piva. Tento maturák byl opravdu vyjímečný v mnoha směrech, ale bylo prima jej strávit spolu s Lukim a jeho rodinou. Fotky najdete na http://gallery.vyjekr.net/ 
XML feed