Skip navigation.
Home

koceri's blog

Tewi maturitní ples

V pátek 13.1. jsme byli na Tewi maturitním plese. Tewi dříve navštěvovala skupinu mládeže, kterou vedeme. Velmi nás potěšilo, že nás na svůj maturitní ples pozvala. Setkali jsme se tam s Jarčou, kamarádkou Tewi, která s naší mládeží před několika lety jela Vltavu. Bylo to milé setkání a prima čas s Madlenkou Kuči, která byla na maturitním plese s námi.

Silvestr 2011/2012

Silvestr jsme prožili spolu se skupinou mládeže. Nejprve jsme se trochu hýbali při městské hře, nechybělo občerstvení, film, hry a soutěže. Pekli jsme skvělé wafle s ananasem a šlehačkou. O půlnoci jsme odpálili petardy a rachejtle a na Nový rok jsme si společně dali první letošní snídani.

Půlnoční

Už několik let se chodíme na Štědrý den projít kolem půlnoci do centra Českých Budějovic a zatímco dříve bylo město poměrně vylidněné a pouze v kostelích byli lidé, v současnosti je patrná změna. Město je plné lidí, kosteli jsou zaplněné po okraj, kolem stánků s punčem postává velké množství lidí a co je nacpané k prasknutí, jsou restaurace a hospody. Nejvíce jsou to mladí lidé, ale často osamocené ženy. Lidé se vydávají hledat něco, co jim chybí, co buď nějak patří k Vánocům, anebo k životu, ale není to tam. Přicházejí do kostela a jsou vidět, jak zase po chvíli odchází, protože to, co tam, možná ne vědomě, hledali, tam není. Míří tedy do restaurace, kde je alespoň zábava, která přehluší nepříjemné pocity, myšlenky. Je to smutný pohled, když mezi těmito lidmi procházíme. Ale zároveň v nás už několik let roste touha, zprostředkovat těmto lidem setkání s živým Ježíšem a to právě v tuto chvíli, kdy slavíme jeho narozeniny a říct jim, že existuje možnost, jak prožívat radost, přijetí a pokoj, a to i ve chvílích těžkých a jinak neradostných. Naším snem je jít přímo k těmto lidem, kteří na Štědrý den bloudí ulicemi města a uspořádat půlnoční bohoslužby přímo na náměstí. Zatím to je jen sen, ale k jeho uskutečnění vede cesta a tou chceme jít. Tento rok jsme na ní udělali další krok a uspořádali jsme půlnoční shromáždění v prostorách naší církve s cílem pozvat své blízké, přátele, rodinu a sdílet s nimi zvěst o radosti. Dát prostor těm, kteří ve svém domácím prostředí zatím neprožívají radost Vánoc, tuto radost přece prožít. Jsme vděční Bohu, že jsme tento další krok k uskutečnění našeho snu mohli udělat a těšíme se na pokračování za rok.

Martiny práce

Jak už jsem na těchto stránkách psala, v červnu 2011 jsem udělala státnice a ukončila tak své magisterské studium na VŠ. Modlila jsem se za to, aby mi Bůh ukázal, kde má pro mě připravenou práci. Bůh mi to sice ukázal a zpočátku se zdálo, že vše půjde hladce, nakonec se ale ukázalo, že celá záležitost vezme ještě nějaký čas. Zkoušela jsem tedy hledat práci jinde, ale Bůh mě vedl k tomu, abych zůstala v klidu a nezkoušela žádná nouzová řešení. Byla jsem tedy doma a očekávala na to, co Bůh bude dělat a jak mě povede. Na konci listopadu jsem dostala email z Teologické fakulty JCU, ze by pro mě měli práci, ale pouze na 0,2 úvazku. Byla jsem nadšená, protože jsem se modlila, aby mi Bůh dal práci maximálně na poloviční úvazek, abych mi i při práci zbývalo dost času na službu mládeži. Od 5.12. jsem tedy nastoupila na místo administrátora projektu ESF na katedře psychologie. Obsahem projektu je pořádání kurzů arteterapie pro pedagogické pracovníky, kteří se zaměřují na výchovu a vzdělávání sodio-kulturně znevýhodněných dětí a mládeže (tedy Rómů a cizinců). Je to úžasné hned z několika důvodů. Tím prvním je, že jsem zůstala na VŠ a tedy mezi studenty, což jsem si moc přála. Druhým je to, že dělám administrativní práci, se kterou mám zkušenosti a tak pro mě není náročná. Dalším důvodem k mé radosti je to, že se mohu seznámit s tvorbou projektů a čerpání grantů EU, tedy s něčím novým a zároveň se podílím na výchově a vzdělávání těch, kteří se věnují práci s dětmi a mládeží a tak se začíná naplňovat to, do čeho mě a Michala teď Bůh vede a tím je právě výchova a vzdělávání pracovníků s mládeží. Mám z toho velkou radost a jsem za tuto práci Bohu moc vdečná. Díky za vaše modlitby.

Stěna

Tento pátek jsme s mládeží vyrazili do Vatikánu, což je místo v Českých Budějovicích, kde má tělovýchovná organizace Orel lezecké centrum. Jsou tam skvělé umělé stěny a my jsme si na nich užívali trocha lezení. Pro mnohé z nás to byla první zkušenost s lezením a bylo to super. Sice nás druhý den bolely různé svaly, protože lezení je celkem fyzicky náročné, ale stálo to za to.

Svatba Jonáše a Elišky

Tento víkend byl plný milých setkání. V pátek k nám přijela na návštěvu naše milá kamarádka Dáša, v sobotu jsme byli na svatbě Jonáše a Elišky a v neděli jsme si dali společný oběd s přáteli Zdeňkem, 2x Aničkou a Světlou. Svatba se Konala v Klecánkách u Prahy a pro nás bylo potěšením být u toho, když Jonáš s Eliškou spojili své životy v jeden. Na to, že bylo 3.12. bylo skvělé počasí a chvála Bohu za to, protože svatba se konala pod širým nebem u přívozu. Mírně zkřehlí jsme si pochutnávali na úžasném modovníku spolu s přáteli a mládežníky. Bože díky, za tento nádherný víkend. Na fotky se můžete podívat zde.

Sourozenecký koncert

Tento pátek jsme se s mládeží vypravili do Českého Krumlova a zúčastnili se super koncertu. Jana, Annička, Majda, Bohdanka a Pája Pípalovi uspořádali svůj koncert a my byli mezi pozvanými. Jana a Majda hráli na housle, Annička a Pája na violoncello a Bohdanka na klavír. Kromě klasických skladeb zahráli také filmovou hudbu a šlo jim to moc pěkně. Jejich maminka napekla skvělé perníčky a procházka osvětleným Krumlovem pak byla už jen doplňkem blížících se Vánoc.

Školní týden v Blansku

Včera jsme se vrátili z pobytu mládeže a dnes Michal vstával ve 4 hodiny, aby stihl dojet na 8.hodinu do Blanska, protože má další týden školy. Do poslední chvíle nevěděl, zda do školy odjede, ale Bůh je úžasný a když člověka někam povolá, postará se, aby na to měl i prostředky, sláva Jemu a díky všem, kteří se za nás modlí.

Podzimní pobyt mládeže

Podzimní pobyt mládeže jsme společně strávili na Poušti u Buchyně od 25. do 30. října 2011. Téma pobytu bylo "Setkání s Ježíšem" a každý den jsme se zamýšleli nad tím, jakým způsobem se můžeme s Ježíšem setkat na základě toho, co čteme v Bibli. Jeden den to bylo setkání Ježíše s našima ušima, jiný s očima, pak s rukama, s rozumem a se srdcem. Kromě toho jsme hráli hry, byli spolu, chválili Boha, zkoušeli mu naslouchat a s ním mluvit. Jeden den jsme podnikli výpravu do Bechyně a zahráli si městskou hru. Týden před pobytem byly mrazy a pan správce z Pouště nás varoval, že v takové zimě chatky nevytopí. Modlili jsme se a celý pobyt jsme měli teplotu nad 10 stupňů. Bůh je prostě skvělej a není pro něj nic nemožné. Na fotky z pobytu se můžete podívat tady.  

Přípravné setkání v Brně

Ve středu 5.10.2011 jsme měli setkáním v Brně, kde jsme připravovali již v pořadí čtvrtou konferenci mládeže církví Slovo a Cesta života. Bylo skvělé se ohlédnout zpátky a připomenout si, jak nás Bůh vedl těmi minulými konferencemi. V roce 2009 nám připomínal, že Boží vůli ve svém životě naplníme, když ji najdeme, zahledíme se na něj a nepřehlédneme lidi kolem sebe. V roce 2010  k nám mluvil o naplnění Božího povolání skrze přijetí Božího slova, růst, vyjití a nesení ovoce. Minulý rok, 2011, se spící obr, kterým je církev mladých lidí, probouzel. Bůh nás vyzýval k vykonání Božích skutků, což nejde bez probuzení, vstanutí do života a vykročení tam, kam jde Kristus. Tento rok k nám Bůh mluví o Ježíši Kristu a my se těšíme, jak nás povede dál a co spolu s ním na konferenci 2.-5.2.2012 předáme mladým lidem z celé ČR.

Mládež na Konferenci ohně v Brně

V sobotu 24.9.2011 probíhala v Brně Konference ohně, na kterou měl přijet Reinhardt Bonnke. Ten nakonec přijet nemohl, ale byl tam Daniel Kolenda a další lidé z CfaN, kteří se podílejí na evangelizačních kampaních v Africe. Pátek před konferencí jsme měli setkání mládeže a protože jsme v sobotu do Brna vyjížděli velmi brzy ráno, přespali jsme společně v prostorách církve Cesta života v Č.Budějovicích. Po rychlé snídani jsme vyjeli, cesta byla dobrá a do Brna jsme se dostali právě včas, abychom si v hale Rondo zasedli fajnová místa. A bylo to třeba, protože hala na 8 tisíc lidí byla ten den pěkně nacpaná. Většina kázání byla skvělá, zejména Daniel Kolenda měl velmi povzbuzující slovo a pak se za nás on a další pastoři modlili. Na závěr konference byla výzva pro mladé lidi a slovo pro rodiče o zodpovědnosti, kterou od Boha mají v oblasti podpory a modliteb za své děti. V 18:30 jsme se vydali na cestu domů. Byl to skvělý den v Boží přítomnosti.

Pravidelná setkání mládeže

Také v tomto školním roce (2011/2012) probíhají v naší církvi pravidelná setkání mládeže a to každý pátek od 18:00. Minulý pátek jsme se viděli už podruhé a tak jako vždy jsme hráli hry, povídali si, zamýšleli se nad tím, co čteme v Bibli, modlili se a chválili Hospodina. Tento rok chodí zatím na tato setkání čtyři noví lidé, ale očekáváme, že Bůh přivede další. Společně jsme se také zúčastnili setkání mládeže v Praze, tuto sobotu se chystáme na Konference ohně do Brna a pak nás čeká pobyt mládeže na konci října. Na fotky z posledního setkání se můžete podívat tady.  
 
 
 
 

Setkání mládeže v Praze

Tuto sobotu (17.9.2011) jsme spolupořádali a také se s mládeží z naší církve zúčastnili celorepublikového setkání mládeže v Praze. Setkání bylo určeno pro mladé lidi s cílem povzbudit je k opravdovému přátelství s Ježíšem a životem s ním na-max i v tomto školním roce, který právě začal. Na setkání přišlo asi 70 náctiletých, za které jsme se na závěr modlili a prosili Boha o jejich zmocnění nést jeho lásku lidem, se kterými se budou ve svých školách setkávat. Na fotky se můžete podívat zde.

Pobyt mládeže

Od 20. do 27. srpna probíhal pobyt mládeže, tento rok na zcela novém místě a to v Čimelicích. Původně jsme plánovali jet opět do Bukové u Nových Hradů tak, jako již několikrát, ale čtrnáct dnů před začátkem pobytu nám správce Bukové oznámil, že naší objednávku zrušil a základnu pronajal na ten termín někomu jinému. Modlili jsme se a hledali jiné místo. Na mnoha základnách nám řekli, že jsou obsazení, ale tři byly v našem termínu volné. Domluvili jsme si tedy jejich prohlídku, vypravili se tam podívat a nakonec jsme zvolili táborovou základnu v Čimelicích. Do Čimelic nás přijelo celkem 33 a tak se prostornější základna hodila. Téma pobytu bylo "Extrémní křesťanství" a celý program se točil kolem Josefa a otázky: "Co bys dělal, jak by ses zachoval, kdyby sis byl 100% jistý, že dobrý Bůh je s tebou?" Také počasí bylo tento týden extrémní, padlo několik teplotních rekordů a když jsme se modlili, bouřková fronta se rozestoupila a zázračně nás minula. Díky Bohu za úžasný týden a za skvělé mladé lidi, z nichž mnozí měli odvahu důvěřovat Hospodinu, modlit se, prorokovat a podílet se na fungování celého pobytu. Fotky si můžete prohlédnout zde.

Dovolená na Šumavě

Posledních několik dnů jsme strávili na Šumavě a bylo to fakt super. Do auta jsme naložili kola a první naše zastávka byly Stachy. Prohlédli jsme si hřiby, rostou tu v parku na náměstí, koukli na pár skvělých roubených domků a zašli na místní hřbitov, kde nás dostal koutek s uspořádaným nářadím. Při našem výletě jsme se koukli ještě na pár hřbitovů a na všech to pak bylo stejné. Zřejmě je to vlivem německého smyslu pro pořádek, který tu zůstal i po odsunu občanů Československa německé národnosti po druhé světové válce, protože na hřbitovech nacházejících se v českém vnitrozemí jsme se s takovým pořádkem nesetkali. No koukněte na fotky v galerii a uvidíte sami. Ze Stach jsme pokračovali dál až pod Javorník, kde jsme se ubytovali v hotelu Zlatá hvězda, tedy na parkovišti za zavřeným nefungujícím hotelem. Na svých toulkách většinou spíme v autě a jinak tomu nebylo ani tentokrát, takže tenhle hotel byl pro nás ideálním místem na nocleh. Druhý den ráno jsme dojeli do Nicova, kde jsme nechali auto a vydali se na kolech přes Milov (vesnici, která byla po odsunu jejích obyvatel srovnána se zemí) do Kašperských hor a pak zpět do Nicova. Cesta to byla skvělá, nádherná příroda, téměř žádní turisté, krásné výhledy do kraje, trochu terénu pro zahřátí, nějaké ty cache, oběd v pizzerii, krásné počasí a drobný deštík na závěr pro osvěžení. V Nicově jsme vystoupali na vyhlídku nad vesnicí, kde stojí jeden ze dvou Kohoutích křížů (druhý je kousek od Nicova v Úbislavy). Cesta ke kříži vede kolem kostela sv. Martina, který je nejvýše položeným románským kostelem v ČR. Autem jsme dojeli do Rejštejna, což je výnosem Rudolfa II. město přesto, že má jen asi 250 obyvatel (je tak pátým nejmenším městem v ČR). Rýžovalo se tu zlato, byly tady jedny z největších skláren v Čechách a dnes tu po tom zůstala jen ona výsada nazývat se městem. Městečko jsme si prošli, zašli ke kostelu, kolem něhož je hřbitov, kde se nachází hrob matky a bratra spisovatele Klostermanna a ze kterého je super výhled na část města. Atmosféru dokresloval zvuk zurčící vody v údolíčku za zdí hřbitova. Větší část hrobů je německých, hodně z doby před druhou světovou válkou, jak už to v této části naší republiky bývá. Ulice před kostelem byla dlážděná ohlazenými kameny, které tu možná byly už v době Rudolfa II., na náměstí je umístěn kámen, který se používal na rýžování zlata pomocí rtutě. Před odjezdem jsme si ještě udělali výborný čaj a k němu si dali polomáčené sušenky a pak jsme vyrazili zpět do Kašperských hor, ale tentokrát ke kostelu sv. Mikuláše, který stojí poněkud stranou města. Kostel byl opraven za finančního přispění původního německého obyvatelstva a i na tomto hřbitově panoval německý řád, což zřejmě místního hrobníka, jakožto řádného čecha, trochu dostávalo, o čemž vypovídaly ukradené cedule na plotu kolem jeho domku. To, že často navštěvujeme hřbitovy není nějakou naší zálibou či divností, ale na hřbitově se člověk dozví často o lidech, národu, mentalitě více, než jinde. Některé hřbitovy jsou smutné a je možné z nich vnímat strach ze smrti, který lidé mají. Jiné jsou za vysokou zdí, která má lidi zbavit kontaktu se smrtí, se kterou se neumí vyrovnat. Hřbitovy v tomto kraji byly teplé, prosluněné, sice za zdí, ale ne vysokou, byl tu pořádek a řád, leželi tu spolu češi, němci, ale občas i někdo další. Na tomto byl pochován majitel nedalekých skláren, který se nedožil znárodnění a pak vytunelování toho, co celý svůj život budoval (a asi nejen on, ale i generace před ním) a tak mohl umírat s pocitem, že tu po něm něco zůstává. Za hřbitovem jsme si vyzvedli cache a našli skvělou louku na přespání. Noc byla jasná a nebe bylo poseté množstvím nádherných hvězd. Ráno jsme se po snídani rozjeli k nedaleké lesní kapli pro další cache a pak vydupali nejdříve na Olivetskou horu a pak na Šibeniční vrch, odkub byly opět nádherné výhledy do krajiny a na hrad Kašperk. V dáli bylo vidět blížící se déšť a tak jsme sjeli do Kašperských hor a zašli se podívat do místního infocentra a protože mezi tím začalo hustě pršet a citelně se ochladilo, sbalili jsme kola a vydali se domů. Fotky z našeho putování si můžete prohlédnout zde.
XML feed