Královehradecký kraj
Submitted by koceri on 7 July, 2010 - 21:07.
Původně jsme měli v plánu, že druhý týden v červenci strávíme opět v Polsku na music-art festivalu Slot. Ale nakonec se vše událo úplně jinak a my jsme pobyli několik dnů v Královehradeckém kraji. Nejprve jsme v Budějcích naložili aparaturu a vyložili ji v kempu Dlouhý, kousek od Pardubic, kde probíhal pobyt rodin s dětmi a naše chvála tam sloužila. Pak jsme pokračovali v cestě dál, rychle jsme přejeli rovinu kolem Pardubic a směřovali na sever. První noc jsme přespali v kempu Stříbrný rybník. Rybník tam byl, stříbrný nebyl, ale voda v něm fajnově osvěžila. Pak jsme pod stromy roztopili gril a dali si večeři a to vše za zvuků discotéky z nedalekého kiosku. Po večeři jsme se pokusili uniknout z hluku přihlouplých popových odrhávaček a vyrazili na procházku do blízkého lesa. Cestou jsme zjistili, že na druhé straně kempu sice už vykřikování DJ není slyšet, ale jen proto, že tu je koncert rocové kapely. Textům starých šlágrů bylo rozumět i po té, kdy jsme ušli dva kilometry. Pak jsme to tedy otočili, vrátili se do kempu a přeparkovali do nejvzdálenějšího kouta kempu, kde jsme za tlumenějšího ducání usnuli. Ráno jsme pokračovali do Hradce Králové. Chtěli jsme navštívit místní církev, neb byla neděle, ale po té, co jsme hodinu hledali místo, kde se měla scházet, jsme to vzdali a šli se podívat do centra Hradce. Byla neděle a kromě nás byli ve městě jen účastníci Rock people, jinak nikdo.
Město je to moc pěkné, překvapilo nás, kolik má společného s Českými Budějovicemi. Z krátké procházky městem se nakonec vyklubal celý příjemně strávený den v Hradci s obědem v čínské restauraci, kde na jídelním lístku nabízeli na několik způsobů přiravenou žábu. Odolali jsme a žábu jsme si nedali, třeba někdy příště. Spát jsme měli v plánu v kempu Rozkoš, ale když jsme tam přijeli, viděli ty davy lidí v kempu, ceny na vývěsce a množství kiosků, otočili jsme auto a pokračovali v cestě dál. Do navigace jsme zadali heslo "kemp" a nabídlo nám to jeden v Náchodě, což je jen kousek cesty od přehrady Rozkoš. Vydali jsme se tam a pak tam strávili i následující dvě noci. Nejdříve jsme mysleli, že údaje v navigaci jsou staré a žádný kemp tu není, ale pak jsme projeli mezi domy až na samý okraj města k lesu a byl tu skvělý kemp bez DJ, discotéky, kiosku a všech dalších konzumních chrličů hluku. Jen řeka s nádherně průzračnou vodou, pár chatek, příznivé ceny, teplá voda, klid, obloha plná hvězd a les plný světlušek. Pan správce nám dal ještě typ, kde načepovat pravou nefalšovanou Běloveskou kyselku a tak jsme si před spaním udělali ještě malou procházku k nedalekým zrušeným lázním pod nimiž přímo do potoka vytéká pramen skvělé minerální vody. Stačí přijít s nádobou a načepovat si, i v tom horku se orosila petka, jak byla chlazená. Další den jsme vyrazili do Adršpašských skal. Skály nádherné, turistů tisíce (možná i desetitisíce) a nakakáno kam jen noha stoupla. Původně jsme chtěli projít do Teplických skal a pak se okruhem vrátit, ale značení bylo tak nevalné, že jsme odbočku minuli a na Teplické skály nám pak už nezbyly síly. Za to jsme se z Teplic svezli místní lokálkou, kde byl velký nápis, že prý tu nechodí průvodčí a jízdenku si máme zakoupit u strojvedoucího. Přesto, že se nám to zdálo dost nebezpečné, vyrušovat ho při řízení vlaku, jeden pán to zkusil, neuspěl, strojvedoucí byl zodpovědný a neotevřel a věnoval se řízení.
My jsme tím pádem jeli zadarmo, neb jsme nenašli jiný způsob, jak si jízdenku opatřit. Cestou do Náchoda jsme se zastavili v Polici nad Metují v muzeu stavebnice Merkur, která se vyrábí právě tady v Polici už od roku 1920. Večer, po návratu do kempu jsme byli tak utahaní, že jsme se šli už jen malinkou projít kousek za kemp. Jenže tam byl rozcestník a na něm směrovka k obrannému bunkru Březinka, který je muzeem a je opatřen původním vybavením tak, jak byl přichystán k obraně českých hranic na začátku druhé světové války. K bunkru to ukazovalo jeden kilometr a tak jsme si řekli, že to ještě dáme a vyrazili jsme. Na směrovce nebylo, že převýšení je 120m. Šplhali jsme do kopce, prošli rojem chroustů a dostali se až k bunkru. Mezi tím se setmělo a cestou zpátky nebylo v lese vidět téměř na krok. Ale všude kolem se vznášely stovky světlušek, chvílemi to bylo až trochu strašidelné. Po návratu do kempu jsme hned usnuli. Ráno pršelo a bylo zataženo. Vydali jsme se tedy do Dvora Králové do zoo a opět jsme tu strávili celý den. Zoo je obrovská a nové pavilony jsou moc pěkné a poskytují pohled na zvířata z bezprostřední blízkosti. Hodně jich bylo i ve výbězích, protože nebylo takové horko, jako dny před tím. Cestou zpátky jsme se ještě stavili na místní specialitě nazývané Pavlišov a moc jsme si pochutnali. Pavlišov je řízek podávaný s houskovým knedlíkem a vařeným kyselým zelím, fantastické. Večerní procházku jsme si tentokrát nedopřáli a hned zalezli do spacáků. Následující den jsme se vydali na cestu zpět do Českých Budějovic. Cestou jsme se ještě zastavili u hvězdárny v Hradci, v kempu Dlouhý jsme naložili aparaturu a pokračovali k nám na Jih. V Královehradeckém kraji nám zůstalo mnoho neprobádaných míst a tak se tam snad ještě někdy vypravíme, protože kraj je to pěkný.
Fotografie
Původně jsme měli v plánu, že druhý týden v červenci strávíme opět v Polsku na music-art festivalu Slot. Ale nakonec se vše událo úplně jinak a my jsme pobyli několik dnů v Královehradeckém kraji. Nejprve jsme v Budějcích naložili aparaturu a vyložili ji v kempu Dlouhý, kousek od Pardubic, kde probíhal pobyt rodin s dětmi a naše chvála tam sloužila. Pak jsme pokračovali v cestě dál, rychle jsme přejeli rovinu kolem Pardubic a směřovali na sever. První noc jsme přespali v kempu Stříbrný rybník. Rybník tam byl, stříbrný nebyl, ale voda v něm fajnově osvěžila. Pak jsme pod stromy roztopili gril a dali si večeři a to vše za zvuků discotéky z nedalekého kiosku. Po večeři jsme se pokusili uniknout z hluku přihlouplých popových odrhávaček a vyrazili na procházku do blízkého lesa. Cestou jsme zjistili, že na druhé straně kempu sice už vykřikování DJ není slyšet, ale jen proto, že tu je koncert rocové kapely. Textům starých šlágrů bylo rozumět i po té, kdy jsme ušli dva kilometry. Pak jsme to tedy otočili, vrátili se do kempu a přeparkovali do nejvzdálenějšího kouta kempu, kde jsme za tlumenějšího ducání usnuli. Ráno jsme pokračovali do Hradce Králové. Chtěli jsme navštívit místní církev, neb byla neděle, ale po té, co jsme hodinu hledali místo, kde se měla scházet, jsme to vzdali a šli se podívat do centra Hradce. Byla neděle a kromě nás byli ve městě jen účastníci Rock people, jinak nikdo. Město je to moc pěkné, překvapilo nás, kolik má společného s Českými Budějovicemi. Z krátké procházky městem se nakonec vyklubal celý příjemně strávený den v Hradci s obědem v čínské restauraci, kde na jídelním lístku nabízeli na několik způsobů přiravenou žábu. Odolali jsme a žábu jsme si nedali, třeba někdy příště. Spát jsme měli v plánu v kempu Rozkoš, ale když jsme tam přijeli, viděli ty davy lidí v kempu, ceny na vývěsce a množství kiosků, otočili jsme auto a pokračovali v cestě dál. Do navigace jsme zadali heslo "kemp" a nabídlo nám to jeden v Náchodě, což je jen kousek cesty od přehrady Rozkoš. Vydali jsme se tam a pak tam strávili i následující dvě noci. Nejdříve jsme mysleli, že údaje v navigaci jsou staré a žádný kemp tu není, ale pak jsme projeli mezi domy až na samý okraj města k lesu a byl tu skvělý kemp bez DJ, discotéky, kiosku a všech dalších konzumních chrličů hluku. Jen řeka s nádherně průzračnou vodou, pár chatek, příznivé ceny, teplá voda, klid, obloha plná hvězd a les plný světlušek. Pan správce nám dal ještě typ, kde načepovat pravou nefalšovanou Běloveskou kyselku a tak jsme si před spaním udělali ještě malou procházku k nedalekým zrušeným lázním pod nimiž přímo do potoka vytéká pramen skvělé minerální vody. Stačí přijít s nádobou a načepovat si, i v tom horku se orosila petka, jak byla chlazená. Další den jsme vyrazili do Adršpašských skal. Skály nádherné, turistů tisíce (možná i desetitisíce) a nakakáno kam jen noha stoupla. Původně jsme chtěli projít do Teplických skal a pak se okruhem vrátit, ale značení bylo tak nevalné, že jsme odbočku minuli a na Teplické skály nám pak už nezbyly síly. Za to jsme se z Teplic svezli místní lokálkou, kde byl velký nápis, že prý tu nechodí průvodčí a jízdenku si máme zakoupit u strojvedoucího. Přesto, že se nám to zdálo dost nebezpečné, vyrušovat ho při řízení vlaku, jeden pán to zkusil, neuspěl, strojvedoucí byl zodpovědný a neotevřel a věnoval se řízení. My jsme tím pádem jeli zadarmo, neb jsme nenašli jiný způsob, jak si jízdenku opatřit. Cestou do Náchoda jsme se zastavili v Polici nad Metují v muzeu stavebnice Merkur, která se vyrábí právě tady v Polici už od roku 1920. Večer, po návratu do kempu jsme byli tak utahaní, že jsme se šli už jen malinkou projít kousek za kemp. Jenže tam byl rozcestník a na něm směrovka k obrannému bunkru Březinka, který je muzeem a je opatřen původním vybavením tak, jak byl přichystán k obraně českých hranic na začátku druhé světové války. K bunkru to ukazovalo jeden kilometr a tak jsme si řekli, že to ještě dáme a vyrazili jsme. Na směrovce nebylo, že převýšení je 120m. Šplhali jsme do kopce, prošli rojem chroustů a dostali se až k bunkru. Mezi tím se setmělo a cestou zpátky nebylo v lese vidět téměř na krok. Ale všude kolem se vznášely stovky světlušek, chvílemi to bylo až trochu strašidelné. Po návratu do kempu jsme hned usnuli. Ráno pršelo a bylo zataženo. Vydali jsme se tedy do Dvora Králové do zoo a opět jsme tu strávili celý den. Zoo je obrovská a nové pavilony jsou moc pěkné a poskytují pohled na zvířata z bezprostřední blízkosti. Hodně jich bylo i ve výbězích, protože nebylo takové horko, jako dny před tím. Cestou zpátky jsme se ještě stavili na místní specialitě nazývané Pavlišov a moc jsme si pochutnali. Pavlišov je řízek podávaný s houskovým knedlíkem a vařeným kyselým zelím, fantastické. Večerní procházku jsme si tentokrát nedopřáli a hned zalezli do spacáků. Následující den jsme se vydali na cestu zpět do Českých Budějovic. Cestou jsme se ještě zastavili u hvězdárny v Hradci, v kempu Dlouhý jsme naložili aparaturu a pokračovali k nám na Jih. V Královehradeckém kraji nám zůstalo mnoho neprobádaných míst a tak se tam snad ještě někdy vypravíme, protože kraj je to pěkný. Fotografie