Noc pod Křivoklátem aneb svatba v Líšné

V pátek kolem poledne jsme do auta nasoukali spacáky, tašku s oblečením vhodným na svatbu a vyrazili jsme směr Praha. Cestou jsme se stavili na Orlíku a prošli si kousek zámeckého parku, kde rostlo tolik bedel, že by se daly síct kosou. Cestou od hlavního tahu na z Písku na Prahu a mezi Orlíkem leží malá vesnička Lety a v lese je tam udělaný památník připomínající pracovní tábor, který tam byl vybudován před druhou světovou válkou a byl určen Rómům a lidem žijícím cikánským způsobem života. Měli se tu učit pracovat, ale postupem času kapacita tábora nestačila, vypukla tu řada infekčních nemocí a tak byl tento tábor zrušen a lidé byli odesláni do Osvětimi, kde byli v plynové komoře popraveni. Dnes na místě tábora stojí velkokapacitní (asi) vepřín a tak je památník vybudován kousek vedle. Jsou tu k vidění dvě repliky původních ubykací (v jedné jsou panely s fotografiemi a informacemi o táboře, ve druhé je WC, které vpustí dovnitř po vhození 5,-Kč; my je nevhodily a tak jsme se dovnitř nepodívali), mini amfiteater a pomník vyrobený z místního kamene). Je tu i naučná stezka, kterou jsme celou neprocházeli, ale přesto jsme se tu skvěle zamotali v lesním bludišti. V lese tu jsou totiž vysečené cesty a my se po jedné dali v domění, že spojuje dvě cesty mezi sebou, jenže po chvíli jsme došli na rozcestí těchto průseků a naprosto ztratili pojem, kterým směrem se dát. Zjistili jsme, že průseky nejsou určeny návštěvníkům památníku, ale myslivcům, kteří tu na posedech umístěných na křižovatkách průseků číhají na zvěř. Les tu byl vysázený tak hustě, že se jím nedalo projítl, nemít GPS navigaci, možná tam bloudíme do teď. Pokračovali jsme dál a po krátké zastávce v Praze jsme dojeli na Křivoklát. Byla už tma a tak hrad jsme viděli až ráno, ale při průjezdu městysem Křivoklát bylo hodně znát, že toto místo kdysi sloužilo jako rekreační oblast pro obyvatele Prahy. Byla tu spousta bývalých penzionů, obchůdků a kavárniček, dnes většinou zavřených. Krásné lázeňsko-horské domky jsou většinou neopravené, některé pusté a zarostlé křovím. Lidé dnes auty dojedou během víkendu podstatně dál a tak Křivoklát už zřejmě není místem, kde by Pražané trávili víkendy. Našli jsme si klidné malé parkoviště mezi domy a uložili se na sedadlech ke spánku. V noci vydatně lilo, ale když jsme se ráno probudili, sehnali nějakou snídani a vydali se na průzkum okolí, nepršelo. Vyšplhali jsme se na vyhlídku nad údolím řeky Berounky, na řece bylo vidět vedáky, za zády jsme měli Křivoklát a před sebou starou továrnu Permon a panelákové sídliště v Roztokách. Slezli jsme z kopce po pořádně kluzkém blátě a vydali se do Líšné, kde v 11:30 začínala svatba Honzi Kučery a Markéty Jandové. Svatební obřad probíhal na louce pod lípami. Ženich přijel na historickém stroji s vlající bílou šálou na krku, nevěsta přijela na hnědočerném koni, hudba hrála a sluníčko pomaličku vylézalo zpoza mraků. Po obřadu jsme se přesunuli na dvorek jednoho z domků v Líšné, kde byly připravené prostřené stoly, které se během odpoledne prohíbaly pod množstvím jídla a pamlsků. Novomanželé jedli polévku (výborný vývat s játrovými knedlíčky) z jednoho talíře jednou lžící spoutáni k sobě ubrusem, který bránil potřísnění jejich oblečení jídlem (tak, jak to už na svatbách bývá). Došlo i na krájení svatebního dortu, který byl naprosto luxusní (zdobily ho marcipánové kopretiny a ta chuť, mňam). Pak již tradiční činnosti jako únos nevěsty, dlouhá pauza, kdy se čeká, až ženich nevěstu najde a oba se vrátí ke svatebčanům, aby svatební veselice mohla pokračovat. Hudba hrála, děti skákaly na veliké trampolíně, pak si zaskákala i nevěsta, koně nakukovaly před ohradu, co se to tu děje, no a my se v nejlepším rozloučili, popřáli novomanželům hojné Boží požehnání a vydali se na cestu domů. 

Fotky najdete na http://gallery.vyjekr.net/