Vize

Dnes naše mládežnická skupina vyjekr.net oslavila druhé narozeniny. Na narozeninové párty jsem přinesl text, který mne letos v létě úplně dostal. Je to The Vision od Pete Greiga. Text jsem měl k dispozici ve slovenčině (ze super knihy KrvavýMesiacNaObzore) a angině. no a tady je text česky:

VIZE
^{Pete Greig}

Příjde ke mně a ptá se: „Tak co? Jaká je tvá vize? Jakou to máš představu?“
Otvírám ústa ... a hle vycházejí slova....

Tou vizí je JEŽÍŚ – ten stále hrozivě stejný Ježíš.

Tou vizí je armáda mladých lidí.

Ty vydíš kosti? Já vidím armádu! Armádu, která je SVOBODNÁ od materialismu.

Nad malými vězeními osmi hodin jen mávnou rukou.
Oni totiž v pondělí klidně poobědvají kaviár
a v úterý budou chroupat staré rohlíky.
A ani jim to nepřijde.
Oni ví jak to je s Matrixem, ví jak sepsali dějiny.
Jsou mobilní jako vítr, patří k národům. Nepotřebují pasy.
Lidé si zapisují jejich jména tužkoua diví se, kde se tu vlastně vzali.
Jsou svobodní a zároveň jsou otroky všech, kdo žijí v bolestech, ve špíně, v smrti.

Tou vizí je svatost, která propaluje zrak. Děti rozesmívá a dospělé nutí k zuřivosti.
Už dávno si přestali hrát na svém písečku, teď touží bezvýhrad po hvězdách.
Pohrdají dobrým – dychtivě touží po tom nejlepším. Až nebezpečně čistí.

Světlo září z každého, i toho nejtajnějšího, motivu, z každého soukromého hovoru.
Vášnivě milují lidi, láskou je vytahují ze zoufalství, zachraňují před satanovými hrami.
Tahle armáda položí svůj život za velkou věc.
Milionkrát denně její vojáci raději prohrávají,
Aby jednoho dne získali odměnu, kterou jim budou slova:
„Dobře jste sloužili, moji věrní synové a dcery.“

Hrdinové, kteří jsou stejně radikální v pondělí ráno jako v neděliodpoledne. Nejde jim o vlastní slávu. Místo toho se jen potichu usmějí směrem k nebi a slyší zástup skandovat znovu a znovu: „JEN DÁL!“

A to je ten zvuk v pozadí...
Šepot, který píše dějiny,
Všechno se otřásá od základů
Revolurionáři znovu sní,
Tajemství, šuškanda, tajné svazky ožívají....
To je ten zvuk v pozadí...

Armáda se hýbe v šiku jako jeden muž.

Mladí lidé, kteří nutí poslouchat své tělo.
Každý z nich sebou samým vykryje kulku určenou někomu jinému.
Tetování na jejich zídech volá: „Pro mne je žít Kristus a zemřít je zisk.“

Jejich oběti živí oheň vítězství, který se odráží v jejich vzhůru obrácených očích.
Vítězi.Mučedníci.
Kdo je zastaví?
Budou to hormóny?
Má šanci neúspěch?
Může je vyděsit strach? Usmrtit smrt?

Generace,
která se modlí tak horlivě, jako by to bylo na smrtelné posteli;
která už jentak nepromlouvá se stěnami; provolává Vítězství;
pláče trpké, hořké slzy,
a najednou vybuchuje do hurónského smíchu.
Čeká, trpělivě jako na stráži:
24hodin denně,
7 dní v týdnu
365 dní v roce.

Dávají všechno.
Porušují pravidla – zbavují se pohodlí útulné, teplé průměrnosti.
Vzdávají se svých práv, svých druhotných malých chybiček.
Vysmějí se škatulkám, obejdou se bez všeho.
Reklama nad nimi nemá žádnou moc, Hollywood je netankuje.
Přátelé co do nich celé noci hučí, nedokáží otřást jejich odhodláním.

Jsou nepopsatelně cool, uvnitř jsou nebezpečně přitažliví.

A co navenek? Tam je jim to takřka jedno.
Jejich oblečení vypráví,
vyzdvihuje, oslavuje...není však úkrytem.
Dokáží se vzdát svého image či popularity?
Svůj život by položili – na lavici obžalovaných si sedají namísto odsouzených.
Zamění trůn za elektrické křeslo.

V krvi, potu a slzách se v bezesných nocích modlí jak šílení,
Modlí se, jako by vše záviselo na Bohu
A žijí, jakoby vše záviselo na nich.

Jejich DNA je prosycena JEŽÍŠEM. (On vydechuje, oni vdechují.)
Jejich podvědomí zpívá. Právě dostali čerstvou transfůzi Ježíšovi krve.
Jejich slova děsí démony v hypermarketech a nákupních centrech.
Neslyšíš? Přichází!
Vzdejte moctu těm divným hrdinům.
Svolejte všechny stroskotance, všechny podivíny.
Přicházejí – vystrašení a zapomenutí s ohněm v očích.
Kráčejí vzpřímeně a hrdě, stromy aplaudují,
Mrakodrapy se sklání a z hor jsou kopečky vedle těchto dětí jiné dimenze.
Modlitbou svolávají nebeské šiky a oživují ten starodávný příběh o ráji.

A tato vize se naplní. Stane se, přijde lehce, přijde brzy.
Jak to vím?
Jednoduše: touží po ní samo stvoření, vzdychá po ní Duch, sní o ní Bůh.
Mé zítra je jeho dnes.
Moje mlhavá předtucha je Jeho 3D.
A moje zakřiknutá, nesměle zašeptaná, modlitba
Vyvolává hromové, dech beroucí, vnitřnostmi cloumající, hlasité AMEN.
Amen trilionů andělů, hrdinů víry. Amen Krista samého.
On je ten, který začal snít, On je definitivní vítěz!

Stoprocentně! Jistě!